Článek předkládá důkaz existence fonologické roviny ve znakovém jazyce, který byl poprvé podán na počátku 60. let 20. století americkým lingvistou W. Stokoem. Dále je zde stručně představen americký a český systém notace znaků, resp. jejich manuálních komponentů.
Článek obhajuje znakový jazyk jakožto lingvistický systém, který má základní vlastnosti přirozeného jazyka (dvojí artikulace, systémovost, znakovost, produktivnost, svébytnost, historický rozměr) - je tedy třeba tento status znakového jazyka akceptovat.
Přeřeknutí jako psycholingvistický jev.
Versprechen als ein psycholinguistisches Fakt.
(c) 2003 - 2010 Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
a autoři jednotlivých článků, pokud není výslovně uvedeno jinak.
Všechna práva vyhrazena.
Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK a autoři jednotlivých článků,
podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česká republika.
Vytvořeno na základě tohoto díla: ds.fox1.cz
Slovo štědrý slyšíme i v podkrkonošském názvu vánočky, které tam říkají štědrovka či štědrovnice. Jinde se jí říkalo houska, původem vlastně húska - tedy "malá husa", kterou tvarem připomíná. Už Božena Němcová zaznamenala na Chodsku i tamní nářeční název vánočky - calta. Jde o slovo německého původu, které už ve staročeštině označovalo různé sladké pečivo. Protože se peklo například ve staropražské ulici, kde caltnéři sídlili, jmenuje se dodnes Celetná (dříve Caletná).