Článek předkládá důkaz existence fonologické roviny ve znakovém jazyce, který byl poprvé podán na počátku 60. let 20. století americkým lingvistou W. Stokoem. Dále je zde stručně představen americký a český systém notace znaků, resp. jejich manuálních komponentů.
Článek obhajuje znakový jazyk jakožto lingvistický systém, který má základní vlastnosti přirozeného jazyka (dvojí artikulace, systémovost, znakovost, produktivnost, svébytnost, historický rozměr) - je tedy třeba tento status znakového jazyka akceptovat.
Přeřeknutí jako psycholingvistický jev.
Versprechen als ein psycholinguistisches Fakt.
...autosegmentální fonologii? Je to nelineární přístup k fonologii, který prezentuje fonologické procesy, jako např. tónovou a vokalickou harmonii, jako nezávislé na jednotlivých vokálech a konsonantech a přesahující jejich hranice. Výsledkem toho je, že fonologické procesy mohou ovlivňovat více než jeden vokál nebo konsonant najednou. Mě na tom baví, že fonologické reprezentace jsou v tomto přístupu multidimenzionální, několikavrstevné, přičemž každá úroveň vychází z lineárního uspořádání segmentů. Spojovací linie pak určují, jak jsou jednotlivé segmenty vrstev vyslovovány "naráz". Jedná se o progresivní teorii.
zdroj:
Goldsmith 1975